- San Gerardo. Květinový ráj, první ochutnávky, salsa... a zjištění, že deštník je skutečně třeba mít neustále po ruce.
- Cerro Chirripó 3820m, nejvyšší hora Kostariky. Sice slabých 21km, ale zato s převýšením 2300m. Daly jsme to nadvakrát s přespáním v chatě pod vrcholem, druhý den jsme vstávaly v půl třetí (něco pro mě). A za odměnu nás čekala krásná, luxusní a... neproniknutelná MLHA!!! a ještě luxusnější tropická bouře v deštném pralese a brodění bahnem. Jo jo, když člověk vyrazí do deštného pralesa v období dešťů, nezbývá mu nic jiného, než se naučit mít svou vlhkost rád;-). A to dá trochu práce.
- Puerto Jiménez. Nastal čas od krás rostlinné říše pomalu přejít k něčemu napínavějšímu;-)
- Corcovado. Tak tuhle oblast jsem si zamilovala moc moc moc. Snad se tam ještě někdy znovu podívám. Chytré knihy praví: "Zdejší biodiverzita (jak živočišná, tak rostlinná) patří k nejvyšším na celé Zemi..."
- Vulkán Irazú. Zelené jezírko na dně vulkánu, které jsme chtěly vidět, před pár lety poněkud vyschlo (což samozřejmě v průvodcích zapomněli uvést), takže větší zážitek byla spíš noc ve stanu téměř na vrcholu sopky a ranní výhledy. The best of... opět zdarma.
- Mlžný prales Monteverde. Stejně jako u Corcovada, mega peníze za vstupy, průvodce a atrakce jsme nedaly, na stromy jsem si vylezly bez jištění (s.. by to stejně byla nuda), přednášku o kávě jsme si sehnaly samy, a ještě si užily v deštném lese naprosté soukromí pro nasávání energie a jógové přemítání. A večer pořádná párty na diskošce (nebo spíš salsošce).
- Montezuma. Opět odlišná atmosféra, jiné typy lidí, možná až moc velká pohoda s všudypřítomnou vůní ganji, opice kradoucí banány z ruky a koupání v potocích a pod vodopády.
Jóóó, těžko se odlétalo...

Fotoalbum zde.

Videjka:

- oběd v lepší společnosti:-) - když vám opice kouká do talíře

- želva zahrabává své potomky poté, co nakladla na břehu vajíčka

- deštivá párty v Montezumě - pařba po kotníky ve vodě